AKTUÁLNĚ
19. srpen 2021
akou m žeme o ekávat
reakci v USA a v západních
zemí h
Největší prohru utrpí Biden
a ukáže se to asi v midterm
election průběžných volbách
pozn. red.). Myslím si, že
Bidenův Afghánistán je do jisté míry něco jako arterův
rán. Západ se teď otočí. Jakmile odtud dostane svoje lidi,
bude vyčkávat a sledovat, co
nastane dál. Jestli má někdo
vliv na Tálibán, tak zmiňované Rusko a Čína. Nikdo jiný se
teď nestaví do pozice budoucích hybatelů změn. V Kremlu
zřejmě teklo šampaňské proudem. Je to facka těm tisícům
mrtvých vojáků NATO a doufám, že všechny lidi, kteří tam
s námi působili, dostaneme
ven a neskončí na veřejných
popravištích.
O ekáváte migra ní
vlnu
Největší strach mám
o minority, v tomto případě
Hazáry, kteří jsou šíity. Protože co zažili oni za Tálibánu,
je naprosto strašné a ten spor
je nedokončený. Dovedu si
představit, že ti budou první,
kteří budou utíkat, ale může
se tam stát cokoli. Nikdo
nebyl před týdnem připraven
na to, že tak rychle padne
Kábul. Kdo tvrdí, že to věděl,
tak normálně lže.
1933–1973
V zemi vládl král Muhammad
Záhir Šáh. V roce 1973
Záhirův švagr Muhammad
Daúd Chán provedl nekrvavý
puč.
15. 8. 2021
Král
Záhir Šáh
Tálibán po stažení
amerických vojáků
vstoupil bez boje do
Kábulu.
Symbol z tálibánské vlajky
Záchrana z pekla
Rychlý pád centrální vlády v Afghánistánu
a vítězství Tálibánu bude mít pro elou
zemi nepříjemn d sledky. ejohroženější
skupinou jsou momentálně ghán i kteří
pomáhali vojsk m
TO a jeji h rodiny. Těm
bezprostředně hrozí mu ení anebo i smrt.
esko ale nejenom ono nedělá dost.
Z principu
nedostatečná
Podobné kritice čelí i Spojené
království, které mělo v Afghánistánu druhý největší kontingent.
Ani tady systém nepamatuje
na všechny, kterým se bude Tálibán mstít. Německo ústy kancléřky Merkelové řeklo, že přijme
až 1
Afghánců, což je rozhodně úctyhodný počet, ale je
otázka, jak dlouho to vše bude
trvat. Přinejmenším jsou ovšem
z nejvyšších míst slyšet slova
ochoty problém nějak řešit.
JIŘÍ PONDĚLÍČEK
spolupracovník Týdeníku FORUM
Ve Spojených státech
se pomalý proces, kterým museli uchazeči o tzv.
zvláštní imigrantská víza
projít, stal předmětem kritiky už před mnoha lety.
Například populární komik
John Oliver ho kritizoval
už v roce 2 1 . Přes zlepšení, která vedla ke zrychlení vydávání víz a navýšení kapacity systému, jej kritizuje i dnes. Je totiž naprosto zřejmé, že systém nápor
způsobený rychlým vítězstvím Tálibánu nezvládá.
USA se snaží vybudovat alespoň záchytná místa ve třetích zemích, kde
by mohli ohrožení Afghánci čekat na vyřízení své
žádosti v bezpečí. Několik tisíc z nich pak přesídlilo na vojenskou základnu
ve Virginii, kde teprve vyřeší formality. Přesto je v tuto
chvíli evidováno cca 1
nevyřízených žádostí a dle
některých odhadů je ohrožených lidí až
, jenže nesplňují podmínky pro
podání žádosti.
Česká vláda oproti tomu
s vůbec nějakým systémem
záchrany spolupracovníků našich vojáků přišla až
po kritice vedené především
spolkem veteránů Vlčí máky.
Místo slov podpory sledujeme tajnůstkaření omlouvané bezpečností těch, kterých
se to týká. Ostudné je, že je
požadována prověrka, na kterou ale musí žadatel čekat
v nebezpečném Afghánistánu.
Ministr Metnar prohlásil, že
někteří tlumočníci jsou spolupracovníky Tálibánu. Případy,
kdy afghánští spolupracovníci vojsk NATO spolupracovali
s Tálibánem, se objevily. Jeden
takový případ se skutečně stal
i českým vojákům, takže nejde
o úplně neopodstatněnou obavu. Nicméně bylo by záhod-
no vyřizovat prověrky a papírování až v okamžiku, kdy jsou
žadatelé v bezpečí. V případě, že se spolupráce s Tálibánem prokáže, vrátit je můžeme vždycky.
Humanitární gesto
Některé země, mezi nimi
Francie a Německo, prohlásily, že dočasně zastavují
deportace neúspěšných žadatelů o azyl z Afghánistánu.
Je to jednak gesto vyjadřující základní lidskost a zároveň
také logický krok. Většině byl
azyl zamítnut z toho důvodu, že Afghánistán byl úředníky považován za bezpečnou zemi. Byť to úplně nebyla pravda ani tehdy, tak vracet je tam teď, je nehumánní.
Nelze si nevybavit lodě
s židovskými uprchlíky, které
úřady vracely od břehů USA
a Palestiny.
Česká republika odmítá
deportace zastavit prý kvůli
kapacitě detenčních center.
Takovou hrůzu nesmíme
dopustit. To ať ti lidé raději
zemřou. Situace se vyvíjela
překotně a ani ty země, které
měly nějaký systém pomoci
afghánským spolupracovníkům, na ni nebyly dobře připraveny. Naše politická
reprezentace se na to ale
vykašlala úplně a vždy dělá
jen to, k čemu je donucena. Je
totiž před volbami a uprchlíky v téhle zemi nechceme.
Koneckonců strach z migrace
si premiér stanovil jako hlavní téma kampaně. To ostatně
následně Čechům tvrdily
i noviny, co panu premiérovi
rozhodně nepatří - titulkem,
který neodpovídal průzkumu
v článku zmíněném. Je to
cynická a odporná hra.
FOTO: PROFIMEDIA.CZ
být nepravdivé. Mám pocit,
že čím déle se Afghánistánu
věnuji, tím méně jsem si jist
ve svých odhadech. Oni nějakou dobu budou muset dodržet to, co přislíbili. Na druhou stranu otevřeli všechny žaláře a pustili na svobodu
nejen bojovníky proti alianci, ale i kriminálníky – zde
se nabízí otázka, co tím sledovali. V žalářích bylo mnoho lidí, kteří se připravovali,
že začnou se Západem bojovat. Nejsem tedy schopen
říct, jestli za tři měsíce nezačne těžký boj s těmi, kteří
stáli proti Tálibánu na straně
Ameriky a NATO. ogické by
bylo nemstít se, protože jakákoli msta by byla Západem
vnímána jako další důvod
se tam nějak angažovat, což
Tálibán nechce.
5
Snad nejlépe je zoufalství obyvatel Kábulu vidět na obrázcích z letiště. To obsadily tisíce lidí, kteří se snaží utéct ze země.
Odcházení po afghánsku
IVA ROZE
spolupracovnice Týdeníku FORUM
K
dyž jsem před lety přistála v Kábulu coby
novinářka na volné noze, dostala jsem jasné,
nicméně nepříliš praktické
instrukce od svého amerického šéfa: Dávej pozor na to,
s kým mluvíš. Nikomu automaticky nevěř. Nikdy nedovol, aby se kolem tebe začaly
vytvářet hloučky.
„Ta davová psych za se
tam strhne strašně rychle,“
varoval mě.
Snažila jsem se vyvarovat
se davům, ale bylo to v podstatě nemožné. V momentě,
kdy jsem promluvila s kýmkoli – a celá pointa mé práce
tam byla v tom, abych mluvila s místními, se kolem mě
vždycky vytvořil chumel lidí.
htěli vědět, odkud jsem, co
tam dělám, na co se ptám
jejich spoluobčanů a co na to
budou odpovídat. Byli nad-
šení, pohostinní a přátelští.
Zároveň bylo ale ve vzduchu
cítit, že člověk je vždycky jedno obnažené ženské zápěstí
daleko od občanské války.
Když jsem poprvé šla
po hicken Street – známé
kábulské ulici, kde se dříve
prodávala drůbež, ale poslední dobou je to tržiště všeho
od polštářů z vlčí kožešiny až
po zrezivělé tatarské helmy –
pochopila jsem, jak rychle
dokážou v Afghánistánu věci
eskalovat.
Stačilo prohodit několik vět s prodavačem o tom,
jak jde obchod s koberci,
a během několika minut se
seběhla celá ulice a všichni
se chtěli taky vyjádřit. Prvně
ke kobercům, pak k obchodu
s opiem, k americké armádě
a nakonec k Tálibánu. Všechno to byli muži. Hubení muži
v béžových pyžamech, kte-
ří za sebou táhli kozu nebo se
procházeli po ulicích s kalašnikovem přes rameno. Mladíci se zelenýma očima v upnutých džínách, procházející se
za ruku s jinými mladíky. Staříci, kterým chyběla polovina
zubů, hrající vrhcáby.
hodit po Kábulu bylo
jako hrát křoví ve sci-fi filmu,
kde všechny ženy vymřely a světu vládnou muži. Ten
film byl natáčený v sépio-
Na známé
kábulské
ulici Chicken
Street se dalo
koupit leccos.
Jak to bude dál
je otázka.
vých t nech a v neurčitém století, pravděpodobně někdy ve středověku. Akorát s vrtulníky. Se spoustou
vrtulníků.
„Napiš tam, že Afghánistán
si pomůže sám a nepotřebuje tu žádná cizí vojska,“ řekl mi
prodavač z hicken Street.
„Bez Ameriky bude Afghánistán ztracený. Tálibán nás
všechny zničí,“ oponoval mu
jiný prodavač.
„Smrt Americe!“ přidal se
do toho pekař chleba a umoučněnou ruku zaťal v pěst. Jiný
muž s jinou pěstí na něj křičel cosi zpět. Během půl minuty na sebe řvali úplně všichni.
A pak začali řvát i na mě.
To byl ten moment, kdy
můj tlumočník obvykle zavelel: „Musíme odejít. Teď hned.
Ale hlavně pomalu a plynule.
ádné rychlé pohyby.“
Ten den jsem se naučila,
jak se odchází z afghánského
kon iktu.